Nejdramatičtější pohyby na finančních trzích se minulý týden odehrály na trzích s pevným výnosem. Ceny státních dluhopisů se nadále propadají, protože Fed ustupuje od jejich odkupů a zdá se, že nikdo jiný nemá zájem o jejich nákup.

Česká koruna ve středu vůči euru posílila o 0,6 % a dostala se na nejsilnější úroveň od února 2020 poté, co Česká národní banka (ČNB) oznámila výraznější zvýšení sazeb než se původně očekávalo.

Federální rezervní systém dal na svém prosincovém zasedání jasně najevo, že se stále více obává inflačních tlaků, a dolar na to reagoval.

První údaje o variantě Omicron naznačují, že není nebezpečnější než předchozí varianty. Na tuto zprávu riziková aktiva po celém světě začala posilovat. Akcie, komodity i ceny úvěrů rostly, k čemuž přispělo i extrémně stimulační nastavení měnové i fiskální politiky. Měnové páry pak následovaly jejich příkladu, přičemž měny rozvíjejících se trhů předvedly vynikající výkon. Dolar poněkud překvapivě klesl vůči většině svých protějšků.

Smíšený dopad zprávy o tvorbě pracovních místech v USA (tzv. NFP) vůbec nepřispěl k uklidnění nervozity na akciových a úvěrových trzích, ačkoli pohyby mezi hlavními měnami byly jen mírné. Dolar předvedl smíšený výkon, u měn rozvíjejících se trhů nepřevládlo žádné jasné téma, proto se pohybovaly od 2% zisku mexického pesa po další týdenní propad turecké liry o zhruba 10 %, kterou sráží stále nevyzpytatelnější Erdoganova politika.

Obvykle klidný svátek Dne díkůvzdání v USA byl přerušen výprodejem na finančních trzích, když obchodníci reagovali na novou variantu viru objevenou v Jihoafrické republice a zbavovali se rizikových aktiv. V případě měn měl tento strach tradiční podobu útěku do bezpečných přístavů jako je japonský jen a švýcarský frank. Euro rovněž posílilo, protože se snížila očekávání ohledně zvyšování úrokových sazeb Federálního rezervního systému. Všechny ostatní hlavní měny se vůči americkému dolaru vyprodávaly. Mezi rozvíjejícími se trhy byl jedinou výjimkou brazilský real, který se dokázal udržet. Turecká lira zažila další katastrofální týden, když trhy jednomyslně hlasovaly proti Erdoganovým výstředním názorům na měnovou politiku.

Posilování dolaru v minulém týdnu nabralo na rychlosti, protože trhy zvýšily očekávání ohledně zpřísnění měnové politiky Fedu. Holubičí komunikace Evropské centrální banky navíc vytvářela tlak na oslabení eura. Politika centrální banky se stala hlavním motorem na měnových trzích a ostatní zprávy jsou teď proto ignorovány - s výjimkou těch, které ovlivňují očekávání budoucího zvyšování sazeb. Zvláštní zmínku si zaslouží libra, která si vedla lépe než většina ostatních a zakončila týden vůči americkému dolaru téměř beze změny. Naproti tomu turecká lira byla zdaleka nejhůře se vyvíjející měnou, protože Erdogan nutí svou centrální banku snížit sazby tváří v tvář téměř panickému prodeji měny místními obyvateli.

Reakce trhu na zprávu o inflaci v USA byla neobvyklá. Tentokrát neměl dolar žádné potíže s růstem vůči svým protějškům z G10. Skutečnými hvězdami týdne však byly měny rozvíjejících se trhů v čele s brazilským realem. Možným vysvětlením této dichotomie je rozdělení měnových reakcí na celosvětové inflační tlaky. Zatímco centrální banky zemí G10 většinou s radostí nechávají inflaci volně plynout a udržují reálné sazby na extrémně záporných úrovních, autority rozvíjejících se trhů jsou mnohem méně optimistické a již před několika měsíci začaly agresivně zvyšovat sazby. Proces normalizace měnové politiky je stále ještě na začátku, ale pohyby z minulého týdne jsou zajímavé.